Hrad Rýzmburk
Hrad Rýzmburk stojí na zalesněném ostrohu nad údolím řeky Úpy nedaleko stejnojmenné osady, jež je součástí obce Žernova.
Zřícenina hradu Rýzmburk (německy Riesenburg) se nachází na katastru obce Žernov v okrese Náchod v kraji Královéhradeckém.
Rýzmburk, vystavěný z kamene byl za husitských válek na příkaz Aleše Vřešťovského na Ratibořicích (zemský správce, od roku 1433-36 zastupoval fiunkci krále Zikmunda a snad z piety k rodovému majetku hrad Rýzmburk zachoval). Členové rodu Třmene se zde střídali až do roku 1544 (asi 225 let), kdy hrad koupil Bernard Žehušický z Nestajova, purkrabí Hradeckého kraje, který jej dobově upravil. Jeho snacha, druhá manželka syna Hertvíka v roce 1578 dědí hrad Svojanov, statek Banínský, kdežto Rýzmburk začíná střídat majitele. Roku 1580 získává hrad Mandaléna Bohdanecká, sestra první manželky Hertvíka Žehušického Elišky. Roku 1595 získává hrad Vilém z Talmberka a jeho bratr Jan. Ti ho prodali Smiřickým ze Smiřic, kteří Rýzmburk ponechali svému osudu. Druhým manželem Bohunky Zárubky byl Mathias Felix z Rýzmburka, společně žili na Domoradicích.
Rýzmburk (poslední vybudovaný hrad po Střmeni, Červené Hoře, Vízmburku, Teplicích nad Metují, Adršpach, Stárkovu, Chotěborkách, Borohrádku aj.), který rod Třmene na území Čech a Moravy vybudoval, byl vypleněn a vypálen za třicetileté války císařskými a později švédskými vojsky. K jeho úplné zkáze došlo na počátku 18 století, kdy byl ze zříceniny vylámám kámen na stavbu nedalekého zámku v Ratibořicích.
Hrad Vízmburk
Vízmburk je zřícenina hradu nacházející se v katastru obce Havlovice v Královéhradeckém kraji. Od roku 1964 je chráněna jako kulturní památka. Zřícenina je majetkem České republiky a její správu zajišťuje Národní památkový ústav. Údržby a konzervace ruin se ujal místní spolek.
Hrad Vízmburk je poprvé zmíněn k roku 1279 v Dalimilově kronice, v níž se o něm hovoří v souvislosti s Tasem z Vízmburka (syn Petra ze Skalice), který byl pravděpodobně prvním majitelem hradu. Tas z Vízmburka náležel k mocnému východočeskému rodu Pánů erbu zlatého třmene, kteří ve 13. století kolonizovali oblast severovýchodních Čech. Po Tasově smrti roku 1304 hrad s panstvím přešel na jeho syna Jaroše, který jej někdy před rokem 1309 prodal Milotovi z Pnětluk. Někdy v letech 1327–1330 se hrad dostal do držení pánů z Dubé, kteří hrad drželi až do jeho zničení v roce 1447.
Posledním majitelem hradu byl Jiří z Dubé a z Vízmburka, který na hradě již trvale nesídlil. Přítomná vojenská posádka se v neklidných letech po husitských válkách aktivně účastnila spolu s posádkami dalších hradů ve východních Čechách loupeživých výpadů proti slezským městům. Ta se roku 1447 spojila a hrad Vízmburk s dalšími hrady v okolí odkoupila a pobořila. O této události nás informují Staré letopisy české „…téhož roku po sv. Duchu všechna knížata slezská spolu s městy Vratislaví, Svídnicí, Zhořelcem, Budyšínem, Žitavou a dalšími městy, která jim patřila, vytáhli, a když mezi sebou sebrali peníze, vykoupili od pánů a zemanů hrady, ze kterých jim silně škodili a loupili, jako Vízmburk pana Jiříka Vízmburského z Dubé, Adršpach pana Hynka Červenohorského, Žacléř patřící kdysi panu Hanušovi z Varnsdorfu, Belver a Skály pana Jana Salavy. Hrady zaplatili hotovými penězi a pak je zbořili a zničili…“ Po zboření hradu Vízmburk se k němu začaly pojit pověsti o pokladu, který se má nacházet v jeho sklepeních.
Další osud hradu se začal psát až roku 1972, kdy byl na zalesněném pahorku zahájen archeologický výzkum pod vedením Antonína Hejny z Archeologického ústavu Československé akademie věd. Výzkum, který byl původně naplánován jako jednosezónní, se na základě unikátního objevu zdiva s klenebním výběhem žebrové klenby ze 13. století protáhl až do roku 1984. Během těchto 13 let byla z porostlého pahorku vykopána zřícenina hradu, jehož zdi dosahovaly výšky až 8 m. Kromě odhalení architektury samotného hradu bylo archeologickým výzkumem získáno velké množství archeologických nálezů a architektonických článků. Dobový tisk hrad nazýval podkrkonošskými Pompejemi. V roce 1985 výzkum již kvůli zdravotnímu stavu dr. Hejny nepokračoval a následujícího roku, 1986, Antonín Hejna zemřel. V roce 1984 byl hrad direktivou KNV v Hradci Králové převeden pod správu Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích, a v následujících letech byl správcem provizorně zastřešen a oplocen. V průběhu přípravy obnovy se ukázalo, že se bude jednat o náročnou akci. Jedním z problémů je samotný stavební materiál – měkký pískovec s jílovým tmelem, dalším nedostatek prostředků na obnovu hradu. V letech 2006–2008 byly na hradě zajištěny některé konstrukce, práce však kvůli nedostatku financí dále nepokračovaly. Archeologické nálezy byly uloženy na několika místech, mnohé nebyly ošetřeny a v důsledku restitučních procesů po roce 1989 jim dokonce hrozil zánik. Většina z nich pak byla uložena v provizorních podmínkách.
V roce 2002 vzniklo Sdružení pro Vízmburk, které se soustřeďuje na záchranu archeologických nálezů. Od roku 2005 na hradě probíhají záchranné stavební práce. V roce 2008 uspořádalo ve spolupráci se správcem hradu Vízmburské slavnosti, během kterých byl hrad výjimečně zpřístupněn návštěvníkům. V roce 2009 začalo sdružení poskytovat návštěvníkům informační servis v podhradí. Hrad byl zpřístupněn opět při příležitosti Vízmburských slavností během druhého víkendu v září. Z iniciativy Sdružení vznikl projekt trvalého zastřešení hradu, z něhož byla v první fázi realizována střecha západního stavení (tzv. purkrabství).
